Před více než 2000 lety se odehrála událost, která natrvalo poznačila lidské dějiny. Dnes se minulost dělí na to, co bylo před ní a po ní. Příchod Božího Syna na svět přinesl pravé světlo do tmy tohoto světa. Toto poselství nám připomínají Vánoce, které slavíme již od 4. století každý rok. Vánoční zvyky byly přidávány později jako rozvinutí tajemství Boží lásky k lidem.
Označení svátků vánočního cyklu má původ v slovanských jazycích v latinském termínu. Latinský název pro Vánoce je Nativitas a znamená narození, natalis dies – den narození. Ve Francii se dodnes Vánocům říká Noël. Český výraz Vánoce nejspíš pochází ze staroněmeckého Wihnahten. Wiha jako světit a nacht jako noc, tedy „Svatá noc“. Čas „svatonoční“ v liturgii připomíná narození Krista a první události zjevující jeho poslání. Vánoční doba v křesťanských církvích trvá od prvních nešpor (večerní chvály) před slavností Narození Páně do svátku Křtu Páně. Když říkáme, že tyto svátky se slavily dřív jako pohanský svátek boha Slunce, o to víc by měly křesťanské země slavit Vánoce jako svátky pravého světla, „slunce spravedlnosti“, skutečného Mesiáše a Vykupitele, Syna Božího Ježíše Krista, jeho vtělení a narození pro tento svět a nás všechny. Dárky, štědrost a nádherná atmosféra v rodinách o Vánocích je starý lidový zvyk. Principem darování je darovat něco ze sebe, přijetí darů od jiného člověka je přijetím něčeho, co v jistém ohledu charakterizuje vztah dárce k obdarovanému člověku v duchovní podstatě. Darování v předvečer Narození Páně (na Štědrý den) přišlo k nám pravděpodobně z německých oblastí v časech reformace. Tyto dary dostaly název Christkind (Ježíšek), který ohlašuje svůj příchod nejčastěji zvoněním (rolničky). Slavnost samotných vánočných svátků má vigilií (půlnoční mše svatá) a oktáv (osm dní po slavnosti Narození Páně, které se slaví tak slavnostně, jako samotná slavnost Narození). V oktávu se slaví dny sv. Štěpána, sv. Jana, sv. Mláďátek, Svaté Rodiny, slavnost Bohorodičky Panny Marie. Pravda Betlémské noci je jednoduchá a radostná: „Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán.“ Opravdu šťastným může být pouze ten, kdo ji pokorně přijme jako tehdy pastýři. I v průběhu letošních Vánoc nám ji místo andělů připomenou a oznámí různí koledníci. Když klekneme před jesle našeho Pána, vyznejme, že to malé dítě je náš veliký Král. Takový je Bůh našeho života. Bezbranný a všemohoucí současně. Respektující naši svobodnou vůli, ale stejně tak nabízející nekonečné Milosrdenství. Otevřeme této dobré novině dveře našeho domova, zejména našich srdcí. „Přivítejme svého Pána, hrejme a zpívejme našemu Bohu …“ To vše Vám přeji a od Něho vyprošuji.
Mikuláš Uličný, farní vikář ve Vlašimi