Učitel filosofie jednoho dne přisel do třídy. Když se studenti usadili, vzal ze šupliku nádobu a naplnil ji až po povrch kameny. Potom se zeptal studentů, zda si myslí, že je nádoba plná? Studenti s nim souhlasili, že je. Potom profesor vzal krabičku s kamínky a vysypal je do nádoby s kameny, zatřásl nádobou a, samozřejmě, že kamínky popadaly mezi kameny. Profesor se zeptal znovu. Je teď nádoba plná? Studenti se pousmáli a souhlasili, že je. Ale profesor vzal krabičku s velmi jemným pískem a vysypal ho do nádoby. Samozřejmě, písek vyplnil i ty nejmenší mezírky mezi kameny. Ted už byla nádoba opravdu plná. Potom profesor řekl: „Touto ukázkou jsem chtěl znázornit, že život je jako tato nádoba. Kameny znázorňují důležité věci ve vašem životě, jako jsou vaše rodina, partner, zdraví, děti…, všechno, co je tak důležité. Kdyby jste to ztratili, bylo by to velmi zničující. Kamínky znázorňuji ostatní, méně důležité věci.
Například vaše zaměstnání, dům, auto… A písek je všechno ostatní. Drobnosti. Když dáte písek do nádoby jako první, nezůstane vám žádné místo pro kameny. To stejné platí v životě. Když budete ztrácet čas a energii na drobnosti, materiální věci, nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité. Věnujte pozornost rozhodujícím věcem ve vašem životě. Hrajte si se svými dětmi, vezměte svého partnera tancovat… Vždy bude čas jít do práce, uklidit dům, uvařit oběd, nakoupit…
Dejte si záležet na kamenech (věci, na kterých vám skutečně záleží). Určete si své cíle. To ostatní jsou jen kamínky a písek. Hodně štěstí, doufám, že se vám to podaří.
Ať tvoje ruce mají vždy co dělat,
ať máš v peněžence vždy pár korun,
a ať vždy slunce svítí na tvé okno,
ať po každém dešti určitě následuje duha,
ať máš vždy nablízku přátelskou ruku.
To není celé!!! Pak přistoupil student a ptá se profesora: „Myslíte, že nádoba už je plná?“ Profesor připustil, že ano. Student vzal půllitr vody a vlil ho do nádoby a voda vsákla do písku.
-re-